Panenka Maxima v expozici

Naše expozice se vydala prohlédnout slavná Panenka Maxima. Protože je toho u nás opravdu hodně k vidění, vyhradila si na to celý rok. Každý měsíc ji proto najdete na jiném místě, které by vám nemělo při vaší návštěvě uniknout. K této návštěvě jsme vytvořili na facebooku událost, kam je možné přidávat Vaše fotografie s panenkou a my každý měsíc odměníme ty nejoriginálnější.

Nadace Preciosa – Panenka Maxima

Preciosa Foundation – Maxima Doll.
V 
roce 2018 se již pošestnácté konala aukce Adoptuj panenku a zachraň dítě. Nadace Preciosa do ní darovala panenku, kterou vytvořil tým designérů Preciosa Components. Byla vydražena za neuvěřitelných 100 000 Kč a stala se jednou z nejdůležitějších položek aukce.

In 2018, the auction Adopt the doll and save the child was held for the sixteenth time. The Preciosa Foundation donated to her a doll made by the team of Preciosa Components. It was auctioned at an incredible 100,000 CZK and became one of the most important items of the auction.


Příběh Panenky Maximy

Maxima se narodila v malé vesničce v Křišťálovém údolí. Milovala jeho přírodu, a tak se často vypravovala na procházky do lesa. Při nich si zpívala písničky o všem, co bylo kolem ní. O zurčící vodě, o zvířatech a někdy i o vílách a skřítcích, které si tajně představovala. Věděla, že krása Křišťálového údolí není samo sebou. Že za ní stojí nějaká vyšší moc.

Jednoho dne si prozpěvovala u řeky. Sehnula se k tůňce a v odrazu hladiny viděla na větvi nad sebou sedět zasněnou krásnou dívku. „Kdo jsi, a co tu děláš,“ zeptala se jí a upírala zrak k jejím třpytivým šatům. Panenka se vylekala. Myslela si, že je dobře schovaná. „Jsem Nisa. Bydlím tu,“ zašeptala udiveně. „Ale v lese přece žádné holky nebydlí,“ oponovala Maxima. Nisa věděla, že musí s pravdou ven. „Jsem víla, starám se o Křišťálové údolí,“ řekla. „A vždycky když chodíš do lesa, moc ráda poslouchám tvoje písničky.“ Nisa byla bez sebe radostí. Skutečná víla! „Moc ráda ti budu zpívat, když mi řekneš všechna tajemství Křišťálového údolí,“ mrkla na ni.

Nisa souhlasila. Od toho dne chodila Maxima k tůňce každý den. Zpívala Nise a Nisa jí vyprávěla o jelenech s křišťálovým parožím, o světluškách, které navečer rozsvěcely les. O křišťálu, který uměla vyrábět.

Jeden den, když měla Nisa narozeniny, nabídla jí Maxima, že zazpívá pro všechny Nisiny lesní přátele. Ostatní víly, skřítky i zvířata lesa. „Já ti na památku vyrobím šaty utkané z nejjemnějších pavučin a s křišťálem tak třpytivým, jaký svět ještě neviděl,“ slíbila jí Nisa. „Dej mi svůj stříbrný řetízek,“ pokračovala. Maxima řetízek hned sundala a Nisa začala sbírat další přísady. Pak domluvily vše další. Nisa sezvala všechny své přátele na největší palouk v údolí.

Před oslavou se Maxima s Nisou sešly u tůňky jako obvykle. „Mám tvůj kostým,“ usmála se Nisa. „To je krása,“ špitla Maxima a trochu schovávala svoje zklamání. Představovala si šaty s dlouhou vlečkou jako z červánků, ale Nisa jí vyrobila zvláštní kombinézu s pláštěm s kapucí. Šaty byly utkané ze sítí nejzručnějších pavoučků, zdobené peřím ptáků a pošité šupinami duhových pstruhů z řek v Křišťálovém údolí.

„Obleč si je, uvidíš,“ smála se potutelně Nisa. Maxima to udělala, ale stále si nebyla jistá.

Když začínal koncert, byla nervózní. Na palouku se tísnili všichni tvorové Křišťálového údolí, o kterých dosud jen slyšela. Byla tma. Měsíc líně vycházel na obzor a Maxima začala zpívat. Byla ještě schovaná v křoví, když začala zpívat. Nesměle se blížila do středu paloučku. Početné publikum jako by ji ani nevidělo.

Jenže pak přišla změna. Měsíc se vyhoupl nad palouk a svými paprsky se opřel přímo do křišťálu, který měla Maxima na sobě. Palouk se náhle rozsvítil takovou září, z které se všem tajil dech.

Skřítci jásali, loupeživé straky se dohadovaly, která že bude první, kdo ty blyštivé kamínky ukořistí a odnese si je jako nejcennější poklad. Byla to senzace.

Když koncert skončil, svěřila se Maxima Nise. „Takovou nádheru jsem ani v nejmenším nečekala,“ šeptala jí. Nisa se zase jen pousmála. „Do své tajné receptury jsem přimíchala stříbro z tvého řetízku. Už vím, že každý takový křišťál odráží 264 paprsků světla. Žádný třpytivější na světě není,“ špitala.

Jenže zvědavým divákům nic z toho neuniklo. Straky a sojky tu zprávu o nejtřpytivějším křišťálu roznesly krajem. A z kraje ji pak další ptáci odnesli za moře a do celého širého světa. Netrvalo dlouho a unavený poštovní holub přinesl do Křišťálového údolí zprávu. „Doslechli jsme se o vašem křišťálu, chtěli bychom ho využít na šaty pro nejslavnější zpěvačku na světě,“ stálo v něm mimo jiné. A tak se stalo. Nisa o dopisu řekla Maximě, která hned souhlasila.

„Víš co? Budeme mu říkat Maxima,“ navrhla Nisa. A Maxima nadšeně kývla. V dalších dnech přicházely další a další dopisy. Nosily je sovy, holubi i čápi. Maxima z Křišťálového údolí od té doby září všude tam, kde jsou největší pěvecké hvězdy.